Seznámili jsme se v jednom pražském music clubu, kde jsme oba pracovali. Ze začátku jsme byli jen kamarádi, protože jsme byli oba zadaní.
„Když jsem Péťu poprvé uviděl, hned jsem se do ní zakoukal, situace však nebyla v tu dobu příznivá pro navázání vztahu, tak jsem to nechal být a byli jsme jen kamarádi. Ale postupem času to bylo silnější než já, tak jsem na tom začal pracovat.“
Začal mě balit, což mě ze začátku trochu zaskočilo, ale přes všechny okolnosti jsem se nechala a zamilovala se do něj. Bylo to celkem rychlé, naše předešlé vztahy jsme ukončili a nastěhovali se k sobě. Lukáš je můj nejlepší kamarád, parťák, opora, láska mého života. Neustále mi dělá něčím radost, umí mě neskutečně rozesmát, ale někdy i rozčílit.
1) Po jak dlouhé době tě požádal o ruku? Jak to probíhalo?
O ruku mě požádal na naše první výročí a měl to dokonale promyšlené. Jelikož máme rádi únikové hry, domluvil se s majitelkami únikové hry Puzzle room v Praze na zinscenování „falešné“ únikovky, kde výsledkem bude nalezení prstýnku a žádost o ruku. Také se spojil se šéfredaktorem Super.cz, který s námi natočil průběh celé žádosti. Já do poslední chvíle nic netušila a byla opravdu zaskočená, samozřejmě příjemně ?
2) Jak dlouho jste veselku plánovali? Co jsi udělala nejdřív?
Svatbu jsme plánovali necelý rok. První na řadě bylo místo. O místě jsme měli jasno hned, jsme oba z Moravy, takže destinace byla jasná a chtěli jsme vše na jednom místě, jak obřad, tak hostinu a ubytování. Měli jsme několik tipů, ale při první návštěvě penzionu Pastuška v Brodu nad Dyjí bylo jasno. Pak přišel na řadu výběr kameramana, fotografky a hudby, protože ti nejlepší jsou brzy zarezervovaní a je potřeba začít s vybíráním co nejdřív.
3) Kdo vaši moravskou veselku zařizoval?
Svatbu jsem plánovala hlavně sama, protože jsem organizační typ a baví mě to, i když to bylo dost stresující a dlouho jsem kvůli tomu nespala, ale musela jsem mít vše pod kontrolou a stálo to za to. Na některé dekorace, které bych už sama nezvládla, jsem využila jednu brněnskou agenturu. Manžel měl na starosti vše, co se týče hostiny, jídla, pití, protože pracuje řadu let v gastronomii a rozumí tomu. No a pomáhala i rodina. Moje mamka peče luxusní dorty, takže nám připravila nádherný svatební dort a Lukášova je zase šikovnou švadlenou, takže ta se mi postarala o svatební šaty. Bratr s taťkou se postarali částečně o hudbu a sestřenka potom o líčení a vlasy.
4) Která část zařizování tě nejvíce bavila? Narazila jsi při plánování na nějaké problémy?
Na organizaci mě bavilo asi všechno, vymýšlela jsem si různé dekorace, které jsem potom po večerech doma vytvářela, včetně svatebního oznámení. Překvapily mě ceny některých služeb, proto jsem se taky rozhodla udělat si většinu věcí sama. Ale na svatbě se určitě nějak moc nešetřilo a dopadla nádherně.
5) Můžeš nám popsat, jak tvoje svatba probíhala?
Na Pastušku jsme přijeli den předem, abych měla čas si vše nachystat. Ráno jsem doťukla ještě nějaké drobnosti a přijely i holky z agentury a dodělaly slavobránu a květinovou dekoraci. Potom začalo klasické líčení, česání, příjezd fotografky a kameramana, cimbálovky, sjíždění hostů, ženich se svědkem měli za úkol vítat hosty slivovicí a koláčky. No a v 11 hodin jsem vykročila vstříc svému osudu. Poté probíhalo krátké společné focení, oběd, krájení dortu, zase nějaké focení, první tanec, natáčení videa, zpívání s kytarou, házení kytice, večerní grilování, hraní her. Nic nebylo striktní a přísně organizované, zábava byla volná, příjemná. Výhodou bylo, že jsme vše měli na jednom místě, takže všichni byli všeho součástí.
6) Které svatební zvyky jste dodrželi a které jste naopak vypustili?
Nemáme rádi klasické svatební zvyky, přijde nám to strašně strojené. Co jsme dodrželi, bylo přenášení nevěsty přes práh, krájení dortu, házení kytice a první tanec. Hráli jsme také nějaké svatební hry. Vše ostatní jsme vypustili.
7) Co bys doporučila slečnám, které se na svatbu teprve chystají?
Nezvěte zbytečně moc hostů, pozvěte jen své nejbližší, my měli 30 pozvaných a stačilo to. Často slýchávám od lidí, že měli 70-80 hostů a že to bylo šílené, ani si se všemi nestihnete popovídat. Pokud můžete mít obřad a hostinu na jednom místě, je to ta nejlepší volba, nemusí se nikam přejíždět, čekat, je to pohodlné pro všechny. Nechte si od někoho udělat svatební noviny, je to krásná upomínka a na nějaký čas s nimi zabavíte hosty. A nakonec – je to vaše svatba, udělejte si ji podle sebe, nenechejte si do toho od druhých moc kecat ?
8) Změnil se nějakým způsobem tvůj život po svatbě?
Jelikož s mým manželem žijeme od prvního dne našeho vztahu a dokonale se známe, nic nás po svatbě na druhém nepřekvapilo ani nezaskočilo. Vztah máme pořád stejný a krásný. Naše rodiny se více sblížily. Akorát je trošku nezvyk, když mi někdo říká paní, připadám si pak celkem staře ? Ale hrdě nosím manželovo příjmení a prstýnek.
