Dnes pro vás máme další reálnou svatbu. Přečtěte si celou love story, která skončila fialovou veselkou.
1) Jak jste se s manželem seznámili? Co bys nám o něm řekla?
Blížila se doba maturit a závěrečných zkoušek a jak už to tak bývá, v tomto období nadešel i čas maturitních plesů. Já byla v posledním ročníku střední školy a Petr – nyní už můj manžel – v posledním ročníku učiliště té samé školy. Aniž bychom se znali, oba jsme se přihlásili na předtančení a zahájení našeho maturitního plesu. Toto rozhodnutí se pro nás stalo osudným. Při nácviku předtančení jsme k sobě byli přiřazeni do páru a od té doby jsme spolu už 6 let. A co bych Vám o něm řekla? Je to muž, vedle kterého chci zestárnout a vím, že kdyby mohl, snesl by mi „modré z nebe“.
2) Jak proběhla žádost o ruku? Věděla jsi, že se něco chystá?
My jsme spolu o svatbě mluvili již delší dobu. Ale vždy to bylo, „chceme se vzít“ ale jednoho večera, když jsme se o svatbě znovu bavili, jsme se na sebe podívali a cítili, ano, teď je ten správný čas – vezmeme se:). Utajovaná žádost o ruku u nás tedy neproběhla, ale zásnubní prstýnek jsem dostala a krásný. Akorát jsem již věděla, že je opravdu zásnubní.
Foto: Michaela Zaňková
3) Jakou svatbu sis představovala? Kde jsi hledala inspiraci?
Svatbu jsem si představovala klasickou, to znamená krásné bílé princeznovské šaty, k ženichovi mě vede tatínek, s hostinou, kde bude knedlíčková polévka a svatební dort. Ale chtěla jsem na svatbě i novinky, co naši rodiče neměli, takže jsme měli svatbu klasickou, laděnou do fialkové barvy a během svatby jsme pro hosty připravili různá překvapení ve formě dárečků, svatební tomboly, svatebních novin, nebo svatebního stromu. Inspiraci jsem hledala převážně na internetu, kde jsem našla opravdu spoustu nápadů a hlavně i spousty kamarádek nevěst, které vždy uměly poradit i pochválit. Našla jsem si i kamarádku, se kterou se nyní opravdu stýkáme, a s našimi, už manželi, jsme objížděli svatební veletrhy, které také velice doporučuji pro čerpání inspirace.
Foto: Michaela Zaňková
3) Jak probíhalo plánování svatby? Co tě na tom nejvíc bavilo?
Svatbu jsme plánovali více jak rok. A vůbec toho nelituji. Na vše jsme měli dostatek času, vše jsme si mohli v klidu rozmyslet a pozici snoubenců jsme si opravdu užívali:). Přípravy, jsou pro mne tedy nezapomenutelné a můžu říct, že nyní, půl roku od svatby, už mi plánování chybí. A co mě nejvíce bavilo? Samozřejmě samovýroba dekorací a propriet na svatbu. Snažila jsem se, vše, co šlo, vyrobit sama a ten pocit, když jsem pro naši svatbu něco vytvořila, byl úžasný. A musím pochválit i manžela, protože se opravdu snažil být nápomocný a celý rok mě ochotně doprovázel při velmi častých návštěvách papírnictví a galanterií, při nakupování čtvrtek, stužek a jiného materiálu pro tvoření.
Foto: Michaela Zaňková
4) Co se dělo ve svatební den? Byla jsi před obřadem nervózní ?
Ráno jsem vstala už v pět hodin. Mohla jsem vstávat později, ale nemohla jsem dospat:). Asi kolem sedmé hodiny jsem jela ke kadeřnici, kam za mnou po chvíli přijela fotografka. Po učesání jsem jela opět domů, kde na mě čekala kosmetička a už to frčelo. Líčení, oblékaní do šatů, závoj, náušnice – mezitím jsem si stihla jednou kousnout do řízku:). A už jsem slyšela, jak přijíždějí auta a samozřejmě ženich. V tento jediný moment jsem pocítila nervozitu, která během jediného okamžiku zmizela a už se neobjevila. Ještě před obřadem jsme jeli na hřbitov, kde jsme dali na hrob mým dědečkům květinu podobnou mé svatební, aby i oni věděli o našem dni. Dále potom obřad, focení, hostina, focení, zábava – hrozně rychle celý den utekl.
Foto: Michaela Zaňková
5) Jak probíhala hostina? Dodrželi jste nějaké tradice?
Bylo nás 42 na oběd a večer 55 na raut. Hostinu jsme měli na obecním sále ve vesničce, odkud pocházím. Některé tradice jsme se snažili dodržet, ženich spal poslední noc u svých rodičů, přišel si pro mě až těsně před odjezdem na obřad se svatební kyticí, zametali jsme rozbitý talíř, kousek jednoho z těch střepů máme pořád schovaný. Také jsme jedli knedlíčkovou polévku děravou lžící z jednoho talíře – u toho jsme se velice nasmáli:).
Foto: Michaela Zaňková
6) Jak se změnil váš společný život po svatbě? Na co ze svatby nejraději vzpomínáš?
Nějak zvlášť se nám život nezměnil, ale je pravda, že svatbou jsme náš vztah posunuli dál a cítíme ho mnohem opravdověji. A velmi rádi jsme začali používat slovo manžel a manželka. A na co nejraději vzpomínám? Na celou svatbu, na každou minutu toho dne. Je to pro mě nezapomenutelný den.
Foto: Michaela Zaňková
