1) Jak jste se s přítelem seznámili a co bys nám o něm řekla?
S mým přítelem, tedy vlastně už manželem jsme se poznali na oslavě narozenin naší společné známé. Byla to oslava jako každá jiná, ale pro nás se stala jedinečným dnem našeho života. Od toho dne jsme si téměř nepřetržitě psali přes sociální sítě a pomalu jsme se vzájemně poznávali víc a víc. Cítila jsem, že mne k němu cosi přitahuje. Jeho humor, chování, povaha byl něčím zvláštní. Čím víc jsme se poznávali, tím víc jsme věděla, že chci být jeho kamarádkou, přítelkyní a nakonec i ženou. Nikdo by nevěřil, že zrovna my dva se dáme dohromady, ale to jak bláznivě jsme se do sebe zamilovali, mluvilo za vše.
2) Po jak dlouhé době tě požádal o ruku? Jak to probíhalo?
Od začátku našeho vztahu jsme se oba utvrzovali v tom, že je pro nás životní prioritou, rodina a děti. V průběhu třetího roku našeho vztahu jsem kvůli zdravotním komplikacím musela přerušit studium, najít si stálou práci. Nebylo to pro nás zrovna lehké období, ale společně jsme to ustáli pevně nohama na zemi. Ačkoliv jsem v partnerovi měla podporu, stále mě vnitřně trápilo, co bude dál a v ten okamžik se to stalo. Přišel ten krásný okamžik, na který každá žena ve svém životě čeká. Ještě teď když si vzpomenu na to, jak si přede mě můj partner klekl a požádal mně o ruku, běží mi mráz po zádech. Je to nepopsatelný pocit, přesně tohle jsou ty chvíle v životě, pro které stojí za to žít!
3) Jak dlouho jste svatbu plánovali? Co jsi udělala nejdřív?
Náš den D jsme začali plánovat téměř hned po zasnoubení. Jako první věc jsme společně vymysleli datum a místo obřadu. Za několik týdnů jsme společně vybírali oznámení, prstýnky a vše co ke svatbě patří.
4) Zařizovala jsi všechno sama, nebo přítel pomáhal? Nebo ses rozhodla využít služeb svatební agentury?
Byla jsem příjemně překvapená, že se manžel sám zapojoval do příprav.
5) Která část zařizování tě nejvíce bavila? Narazila jsi při plánování na nějaké problémy?
Jako každou správnou ženu mně nejvíc bavilo si vybírat šaty a zkoušet jak mi to bude v ten velký den slušet. Přípravy jsem nepodcenila, abych si svatební den mohla užít naplno.
6) Můžeš nám popsat, jak tvoje svatba probíhala? Které svatební zvyky jste dodrželi a které jste naopak vypustili?
Já i manžel jsme se chystali u rodičů. Nakonec se před obřadem všichni svatebčané sešli u mých rodičů doma. Během rána byl jeden z nejhezčích okamžiků z celého dne. Stála jsem sama v ložnici mých rodičů a ženich si mě našel. Na výraz jeho obličeje nikdy nezapomenu, bylo to nádherné! Oba jsme měli slzy na krajíčku. Chvíli potom jsme společně všichni odjeli na obřad, který jsme měli na malém zámečku. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude něco tak krásného a silného zároveň. Při vzpomínce na to jak mně tatínek vedl k oltáři, se mi rozklepou prsty ještě teď. I těm, kteří si mysleli, že to ustojí, ukáplo pár slz.
Po vyslovení našeho ANO jsme se přesunuli do místní sokolovny, kterou jsme si sami vyzdobili, a o to větší radost jsme z toho měli. Ještě před tím na nás čekalo překvapení od našich přátel, ženich dostal chomout i kouli na nohu. I toto byl jeden z nezapomenutelných zážitků. Po příjezdu na místo hostiny nám jeden z přátel rozbil talíř pro štěstí, zkusili jsme se najíst děravou lžící a svázáni jedním bryndákem. Svědkyně pro nás po celou dobu hostiny měly připravenou zábavu v podobě královského kočáru a jiných svatebních her. Přátelé mého manžela mně jako nevěstu unesli, moji přátelé udělali bohatou tombolu pro svatební hosty. O zábavu bylo postaráno až do pozdních hodin. Musím říct, že se nám celá svatba povedla do posledního puntíku.
7) Co bys doporučila slečnám, které se na svatbu teprve chystají?
Byla jsem moc ráda, že jsme si do svatebních připrav nenechali od nikoho mluvit a vše jsme si udělali podle sebe. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat a přesně to samé bych doporučila všem, kteří mají svůj jedinečný den teprve před sebou!
8) Změnil se nějakým způsobem tvůj život po svatbě?
Jedinou změnou je pro mě zatím nové příjmení, na které si nemohu stále zvyknout, ale je to jen otázkou času. Byl to nejhezčí den mého života, na který budu vždycky s úsměvem vzpomínat.
